Maturanti v Praze

22:14:00


Na výlet do Prahy jsme se s kámoškou těšily už od prváku. Je to fakt jedinej pořádnej povinnej výlet, kterej za to stojí. V úterý 1. 11. jsme se všichni (nebo aspoň převážná část třídy) sešli na nádraží a po devátý ráno spolu s naší milovanou učitelkou (fakt nejlepší učitelka, jakou jsem, kdy měla!) češtiny a s třídním nasedli do vlaku a frčeli si to směr Praha. Cesta tam se táhla a byla téměř nekonečná, ale nakonec jsme úspěšně dorazili na hlavní nádraží!

S kufry, který jsme táhli za sebou jsme nastoupili na metro a jeli do Holešovic, kde jsme byli ubytovaní v jednom fajnovým hotelu. Až na ty papírový zdi přes který šlo slyšet všechno (hlavně ty skvělý tramvaje, co nám jezdili přímo pod okny), tak byl fakt skvělej a prostornej. Jakmile jsme se ubytovali, tak jsme měli zhruba necelou hoďky během který jsme se trochu najedli, převlíkli se a vyrazili do víru města.




První den byl rozhodně ze všech nejnáročnější. Prošli jsme si Václavák, Staromák, Karlův most, Kampu a tak dál, až jsme si po pár hodinách začali stěžovat, že už nemůžeme. Pak jsme dostali volno a my s holkama jsme, po asi hodině hledání levnýho a dobrýho jídla, skončily v mekáči. Nedalo se nic dělat, protože 70 kaček jsme za klobásu nebyly ochotný dát. A abychom toho chození neměly málo, tak jedna kámoška rozhodla, že půjdem někam, kam vám nemůžu říct, jelikož bychom byly považovány za stalkerky. Jediný, co vám řeknu je to, že to bylo přes vodu, u takovýho tunelu doprava kolem Letenským sadů a pak nahoru. Přes Letenský sad jsme teda nešly, protože tama bych nešla ani kdyby mi šlo o život. Navíc potmě!!

Pak jsme se teda vrátily do hotelu a říkaly si, jaký jsme trapky, že se kolem devátý vracíme na hotel. Hledaly jsme jídlo, prošly jsme hrozně velkej kus, kde jsme bydlely a našly jen pizzu. A jelikož jsme byly líný dojít do hotelu, tak jsme se ty dvě zastávky svezly. A jelikož jsme se furt cítily trapně, tak jsme zalezly do café baru, kterej byl vedle našeho hotelu. Bylo to hrozně vtipný, protože tam byli samí chlapi a najednou my čtyři květinky (humor je má silná stránka), ale byli moc fajn a celý to bylo super. Pak šel okolo třídní, kterej si nás všiml, tak za námi přišel a ani jsme se nenadáli a v baru byla téměř celá naše třída. Bylo už jedenáct večer, když jsem se sbalila, že jdu na pokoj, protože jsem byla fakt hotová a z toho, jak tam všichni kouřili mi slzily oči a fakt jsem to už nedávala.

Druhýho dne jsme se bály už den předtím kvůli tomu, kolik jsme toho nachodily. Ráno jsme se pěkně najedly formou bufetu a o půl desátý vyrazili. Tentokrát jsme neměli tak narvanej program a šli  na Vyšehrad, Náplavku a nakonec jsme dostali rozchod. Po obědě jsme ještě šli na Pražskej hrad a dostali opět rozchod. Večer jsme totiž mířili do Národního divadla. S holkama jsme se vrátily na hotel zhruba před čtvrtou a začaly se chystat. V šest jsme všichni vyrazili a jako správní slušňáci šli do Národního divadla na představení Manon Lescaut. Já Manon nečetla, takže nevím, o čem vlastně je, ale pochopila jsem z toho, že to byla pěkná běhna. Vladimír Polívka mimochodem v hlavní roli naprosto úchvatnej.

Potom jsme se šly najíst do Bageterie, protože jsme pořád nebyly ochotný dát za klobásu 70 kaček. Na hotel jsme se vrátily po desátý a kecaly a dělaly hroznej bordel. S našimi výbuchy jsme byly rozhodně nejhlasitější na celým hotelu. Holky pak s pár lidma ze třídy s třídním šli do jednoho klubu, kterej je pro takovej jinej typ lidí. Já zůstala, protože bylo po půlnoci a mně takový ponocování nesvědčí. Štěstí, že jsem nešla, vrátili se až kolem třetí.

Třetí a zároveň poslední den začal opět snídaní a srazem na recepci, ale tentokrát s kufry. Jako první jsme zamířili na hlavní nádraží do úschovny, kde jsme si je dali, a pak jeli směr Petřín. Byli jsme v zrcadlovým bludišti, který mě nebavilo, protože mně ta zrcadla nijak vtipný nepřišla a na Petřín jsem nevylezla, jelikož s mým strachem z výšek bych tam asi umřela. Pak jsme s holkama šly na oběd do Palladia a tam už i zůstaly. Nakonec jsme zamířily na kávu do Starbucksu, kde jsme chvíli poseděly a nakonec jely na nádraží, kde jsme měli sraz a pádili zpátky domů.

Ačkoliv byla Praha tím nejlepším za celý čtyři roky, tak byla i fyzicky nejnáročnější, ale klidně bych si ji zopakovala znovu!



Co potěší nejvíc? Tihle medvídci!!!










You Might Also Like

1 komentářů

OBLÍBENÉ ČLÁNKY