sobota 24. března 2018

Po delší době něco ze života [co se děje, nákupy, co čtu...]

 Co jsem tak zabloudila do starších článků, tak jsem si všimla, že jsem už hodně (a když říkám hodně, tak myslím sakramentsky hodně) dlouho nepřidala žádnej článek vyloženě ze života, kde bych vám řekla, jak se mi daří a co vlastně dělám. Co se tak dívám do ,,deníčkový" rubriky, tak poslední pořádnej článek ze života je z konce října. A teď je březen, dokonce se blíží jeho konec. Vlastně ani nevím, proč jsem tak dlouho nic nepřidala. Asi zkrátka nebylo co. Nicméně dneska toho mám víc než dost, co si musíme říct, takže jdeme na to.

 Jako první bych asi začala tím, co se událo před pár týdny a je to věc, která hodně zasáhla můj život. Možná si vzpomínáte, když jsem postovala seznamovací článek s mými morčátky - Annikou a Agnes. Pokud jste ho neviděli, tak mrkněte sem. Bohužel jsem je, s těžkým srdcem, musela vrátit původní majitelce. To, že mám na holky alergii jsem zjistila asi v lednu, kdy se mi osypal celý krk, vnitřní předloktí a pálily mě oči od rána do večera tak, že jsem je pomalu nemohla ani otevřít. I když jsem si vzala prášek na alergii, tak to moc nepovolilo. Na začátku března jsem šla na alergologii (možná to někteří víte, ale jsem hodně silnej alergik, nemám daleko od astma) a ptala jsem se svýho doktora, co s tím. A ten řekl verdikt - buď půjdu z baráku já nebo morčata. Když je dám pryč, tak udělám nejlíp, pokud si je nechám, tak si pro to astma dojdu rychleji než normálně. Tudíž mi nezbylo nic jinýho a rozhodla jsem se dát holky pryč. Určitě se mi nebudete divit, když řeknu, že mi chybí. Už jsem se s tím smířila, ale stejně ta prázdnota, kterou tady najednou mám, na tu si budu muset zvykat dýl.



 Na začátku února jsem opět zašla s mými nejlepšími kámoškami na jídlo. Strávily jsme spolu pátek a sobotu, přičemž jsme v pátek spaly u Renči. Jelikož jsme tak ukecaný, že jakmile začnem mluvit, tak jsme k nezastavení, tak jsme se ani nenadály a najednou bylo čtvrt na čtyři ráno. To jsme se rozhodly jít spát a okolo desátý jsme vyrazily na jídlo. Cestou jsme se zasekly v lázních, kde jsme se snažily vyfotit a upřímně řečeno nám to rok od roku jde čím dál hůř. Takže ze sta fotek jsou třeba jen tři použitelný. Tentokrát byly použitelný jen dvě.




 Další věcí k prodiskutování jsou jarní prázdniny. Ty jsem měla v polovině února. Nicméně ještě před ,,oficiálním" začátkem jarňáků jsem zašla na koncert Škworů k jejich novýmu albu Uzavřenej kruh. Koncert se konal 16. 2. v zlínský hale Euronics a byla jsem tam s Terkou se kterou chodím na všechny tyhle koncerty. Škwoři měli dvě předkapely, takže jsme měly čas si chytit dobrý místo a ačkoliv je to naprosto neuvěřitelný, tak jsme stály ve druhý řadě! Což je můj rekord na koncertech umělců, které navštěvuje velká kvanta lidí. Koncert byl naprosto perfektní, opět jsem natočila pár videí, odkaz máte tady.

 A teď už konečně k těm jarňákám. Ty jsem strávila u táty, ostatně jako vždycky. Rozdíl byl v tom, že jsem v sobotu 17. února nasedla ve Zlíně na Regiojet a dojela do Prahy, kde mě na Zličíně nabrala Pája (taťkova přítelkyně) a jely jsme domů. Upřímně řečeno mně jezdění vlakem do Prahy děsně baví! Je to totiž pohoda. Člověk stihne dva díly hodinovýho seriálu a je tam.
 Jarňáky jsem prožila v docela poklidným stylu, protože to byly vlastně moje poslední jarní prázdniny. Byli jsme vlastně pořád doma, jedinej výlet, kterej jsme udělali byl do Prahy a taťka nás třikrát vzal na oběd, protože nechtěl jít sám.





 Nejvíc vzrušující věc, kterou jsem podnikla spolu s Pájou a Martinou, byla návštěva Léčivýho domku v Žebráku, což je nedaleká vesnice. Bydlí tam totiž čaroděj, kterej vám namíchá čaj podle toho, jaký máte zdravotní problémy (což i on sám zjistí) a zároveň vám i zkontroluje čakry a otevře ty, který je potřeba otevřít. Mně řekl, že mám problémy s průduškami a celkově dýchacími cestami, což naprosto souhlasí, jelikož jsem silnej alergik. Dostala jsem taky nějakej čaj, kterej piju každej den a ještě jsem si vybrala kámen, kterej mám pořád na nočním stolku. Normálně na takovýhle věci nevěřím, ale vzhledem k událostem, co se v mým životě děly...


 Jak jsme byli v Praze, tak jsem si celá natěšená koupila novou knížku od Dana Browna, konkrétně Počátek, kterej nedávno vyšel. Pokud jste četli některou ze starších knižních recenzí, tak si určitě pamatujete, že jsem byla z Inferna neskutečně zklamaná. Navíc jsem hned před ním četla Ztracenej symbol, kterej je podle mýho názoru totálně špičkovej, tudíž pak zklamání z Inferna bylo ještě silnější. Proto tiše doufám, že Počátek zase Browna v mých očích vynese výš, i když zatím moc nevím. Je sice pravda, že jsem z Počátku přečetla zatím málo, ale ještě mě to nechytilo, tak uvidíme.
 Celkově, co se týče knížek, tak jich mám teď hrozně rozečtených. To že už od srpna čtu Hostinu pro vrány komentovat nebudu. Kromě toho jsem před pár tejdny začala číst Zlatou lilii, což je druhej díl ze série Pokrevní pouta. A poslední knížka, kterou čtu je Továrna na sny.



 Teď v úterý jsem se snad po půl roce viděla s kamarádkou ze střední. Bohužel nám to celkově moc nevycházelo kvůli tomu, že byla na vejšce v jiným městě, takže jsme se viděly po tak dlouhý době. Zašly jsme na kávu a probraly všechno, co se v našich životech (a i v životech jiných) událo. A že toho bylo víc než dost.



 A hned ve čtvrtek jsem pro změnu zašla na kávu s další kamarádkou. Jela jsem totiž ten den k zubařovi, tak jsem se s ní domluvila, jestli se mnou nechce strávit těch pár hodin.


 Jelikož je už březen, tak pro mě osobně to znamená, že se mi krátí můj oficiální studentskej život. K tomu patří i moje blížící se stěhování. Už před rokem jsme se domlouvaly s mojí kamarádkou, že půjdeme spolu bydlet do Prahy, kde je momentálně na koleji, ale chce jít do vlastního. A já jí slíbila, že půjdu s ní. Hlavně i kvůli práci, protože co si budem nalhávat, v Praze si člověk najde práci mnohem rychleji a jednodušeji než tady u nás. Spolu s bydlením jsem začala přemejšlet nad tím, jak si pokoj zařídím, protože to chci udržet v jednoduchosti, když mám v plánu za rok za dva vycestovat do Soulu na delší dobu.

 Všechno je z IKEA, což se asi dá očekávat. Snažím se to držet v relativně nízký cenový hladině a zároveň tak, aby to vypadalo hezky. Skříně a noční stolek nejsou problémem, ty mě vyjdou zhruba na 3000, takže ty si budu moct pořídit rovnou. Problém bude postel. Počítám s tím, že prvních pár měsíců budu spát na nějaký nafukovací matraci než si našetřím na postel. Stejně je to i s tím toaletním stolkem. Na ten taky budu šetřit nějakou delší dobu. Tohle je všechno ale zatím jen ve hvězdách, rozhodně udělám nějakej samostatnej článek až bude všechno jistý na 100%.



 A nakonec bych vám ráda ukázala pár věcí, který jsem si nedávno koupila. První vám ukážu, co mi přišlo z Aliexpressu. Jsou to jen maličkosti, který mi přišly nějak během jarních prázdnin, ale já z nich mám neskutečnou radost!! Jsou to chokery s BTS. Původně jsem se rozmýšlela, že si vezmu jen ten s Hobim, ale nakonec jsem si řekla, proč nevzít všechny, když mě jeden vyšel na nějakých 0.88$, což je za hubičku.




 Kromě toho se mi ještě podařil skvělej kauf v H&M. Dlouho jsem kolem toho setu chodila a říkala jsem si, že za něj ty prachy nedám, přece jen za jeden kousek 800,- je fakt dost. Jsem totiž naprosto ujetá na všechny kimona a takovýhle sety v japonským stylu. No a dneska jsem se šla podívat do slev a čekaly tam poslední kalhoty a halenka v mojí velikost kus za 200,-. Určitě se mi nebudete divit, jak mi to zlepšilo celej den a vlastně i víkend. 




 A tím bych celej tenhle článek ukončila, protože si myslím, že jsem vám řekla všechno, co jsem říct chtěla. Mimochodem, všimli jste si novýho designu? Co na něj říkáte? I když to tak nevypadá, tak jsem se docela se vším piplala, jelikož jsem musela projet všechny články na blogu a zkontrolovat velikosti fotek. Bohužel ve většině případů nepasovaly, takže jsem musela všechno zmenšovat a články aktualizovat.



zdroje fotek nábytku: ikea.cz

5 komentářů:

  1. Krásnej článek moc hezkej pejsek a to pyžamko vypadaá bezvadně. jinak já mám taky bezsrsté morče :D

    OdpovědětVymazat
  2. Továrnu na sny teď taky čtu, je to skvělá kniha:).
    Windy pink style

    OdpovědětVymazat
  3. s kamoškami vám muselo byť super! :) aj ja by som taký relax brala ;)

    Sabi z blogu Beautiful savage

    OdpovědětVymazat
  4. S tím bytem nepospíchej. Teda chci říct, že mě hrozně pomohlo si na všechno v klidu našetřit. Na ty věci pak koukáš úplně jinak. Hlavně si jich začneš vážit..

    Dokonalý tabu

    OdpovědětVymazat