čtvrtek 6. září 2018

Shrnutí prvního půl roku samostudia korejštiny



Jelikož je to dneska přesně první půl rok, co se sama učím korejštinu, tak jsem se rozhodla sepsat takový menší shrnutí, kde vám řeknu o tom, co jsem za ten půl rok zvládla, co mi dělalo největší problémy a jaký mám z toho všeho pocity.

Řekla bych, že půl rok je celkem důležitej mezník. Během týhle doby totiž tak nějak zjistíte, jak vám jazyk jde, zda vás to baví a zda je to to, co vás naplňuje a v čem chcete pokračovat. Nebo zjistíte, že vám korejština nejde, že je to moc těžký a že se do učení musíte nutit. Já jsem naštěstí ten první případ, i když někdy sama se sebou bojuju.

Během celýho půl roku jsem zvládla udělat 9 lekcí ze sedmnácti, který první učebnice od Korean From Zero obsahuje. Tudíž jsem se zvládla dostat za půlku celý učebnice.



Kromě základů, do kterých se řadí hangul, pravidla výslovnosti či dvojitý souhlásky, jsem se toho naučila celkem dost. Když jsem se učila číselný systémy (článek o nich je tady), tak jsem si říkala, jak je to těžký a jakej je to boj. To jsem ale ještě nevěděla, že mě čekají třeba čítače (jiným slovem peklo) nebo celkově skladba delších vět obsahující více informací.

Číselný systémy jsou v Koreji dva - korejskej a sinokorejskej (tzv. čínskej), přičemž oba jsou extrémně jednoduchý, což jsem si v tý době sice nemyslela, ale teď na ně vzpomínám s láskou. Kromě nich jsem se naučila jak skládat jednoduchý věty typu já jsem s 입니다, záporný věty s 아닙니다 nebo mám/existuju/jsem s 있다 a stejně tak i zápor těchto slov. Naučila jsem se i lokační slova a lokační značkovač, kterej se k nim pojí a přivlastňování tvoje/moje/vaše/jeho/její. Navíc jsem začala probírat i slovesa, což jsou vlastně všechna slovesa v základním tvaru, který se pak podle různých pravidel mění do tzv. “základního” tvaru. 

Co se týče slovní zásoby, tak bych řekla, že tu mám průměrnou, ale dostačující. Na konci každý lekce je totiž série slovíček, kterou se musíte naučit, jelikož se tato slovíčka objevují v dalších lekcích a neustále se k nim vracíte. Co si tak vzpomenu, tak umím základ rodiny (máma, táta, st./ml. sourozenci, přítel/kyně…), jídlo a pití (vajíčko, brambory, maso, mléko…), dny v týdnu nebo místa (knihovna, pracoviště, lékárna, nemocnice, hotel, dům…). 


Celou dobu jsem byla připravená, že budu bojovat týdne a měsíce s gramatikou a slovíčka budou procházka růžovou zahradou. V angličtině jsem to takhle totiž vždycky měla. Gramatika mě nebavila, snažila jsem se jí vyhýbat a říkala si, že to nějak tipnu, ale za to slovíčka mi lezly do hlavy jak po másle. Jenže tady ouha. Slovíčka jsou pro mě doslova peklem na zemi. Ještě stále jsem nepřišla na způsob, jak se je učit tak, aby mě to bavilo. Jsem schopná na nich klidně strávit dva tejdny, protože mě prostě nebaví se je učit. Když na nich jsem zaseklá už moc dlouho, tak se už sama tak štvu, že se k nim donutím sednout a během dne se naučím celou sérii. Jenže takový štěstí zas tak často nemívám.Ale kromě slovíček jsem měla ještě problém například s již zmíněnými čítači nebo s tvořením “základního” tvaru sloves. U tvoření sloves byl ale opět problém s mou pamětí a s tím, že nejsem schopná a navíc jsem líná si něco zapamatovat. Problém jsem měla a pořád mám se slovosledem vět. Čím složitější jsou, tím víc se do toho zamotávám, ale snažím se nějak tuhle “logiku”, postavení určitých slovních druhů ve větách, pochopit.

Jak jsem říkala, že jsem očekávala, že mi gramatika nepůjde, tak pravda je jiná. Gramatika mě totiž neskutečně, ale fakt neskutečně baví. Je těžká, to ano, ale je svým způsobem hrozně zajímavá a řekněme vzrušující. Korejskej jazyk, a s ním samozřejmě i právě gramatika, se hrozně liší od našeho jazyka. A právě to mě na tom baví. Navíc mě to naplňuje spokojeným pocitem, že objevuju něco novýho, něco, co neznám a něco, co mi dá něco víc.



Není. Ale i je. Tady záleží na samotných jedinci, kterej se korejsky učí. Pro mě osobně to není tak těžký, jak jsem čekala. Když jsem začínala a viděla všechny ty znaky, tak se mi orosilo čelo. Pak se mi orosilo znovu, když jsem byla v lekci zaměřující se na pravidla změny výslovnosti. Ale potom jsem se nějak smířila s tím, že to, co se zdá být těžký na první pohled, tak ve výsledku vůbec těžký není. Mně osobně přijde korejština opravdu jednoduchá. Ale jen když se člověk dostane přes základ. Pak už to jde skoro samo.

Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak si myslím, že zrovna korejština je pro nás Čechy jednoduchej jazyk, kterej se člověk lehce naučí. Už kvůli tý výslovnosti, která je tím vším “č” a “dž” podobná češtině a tak nám to jde dobře do pusy. Někdy to jsou hrozný jazykolamy, ale právě díky podobnosti s naším jazykem se to dle mě vyslovuje líp než by se to vyslovovalo třeba angličanům. Ale tohle je jen můj názor.




Kdybych řekla, že jsem neustále sluníčková a plná motivace, tak bych lhala. Ani si nedovedete představit, kolikrát se mi do učení nechtělo, ať z toho důvodu, že to bylo moc "těžký" nebo jsem byla líná. Někdy jsem se přemlouvala klidně i tři dny, abych si k tomu sedla a něco se naučila a nezačala jazyk zapomínat.

Vždy, když se mi nechce, tak mi stačí si pustit nějaký video s mými oblíbenými kpopery a hned to jde samo. Jak totiž slyším ten krásnej jazyk, tak si řeknu ,,Hele, ale ty takhle taky můžeš mluvit." a najednou jsem plná motivace. Stačí mi i pomyslet na Soul, Busan a jiná jihokorejská města, která chci navštívit, ale mým předsevzetím je tam jet alespoň se základy korejštiny, abych se zlehka domluvila. Jo, můžu tam mluvit anglicky, ale jsem přece host v jejich zemi, tak bych se měla trochu snažit, ne?

Když se nad tím zamyslím, tak mi korejština dala hrozně moc, ale přitom mi vůbec, ale vůbec nic nevzala. A to je, nutno říct, zajímavý, protože většinou, když něco “získáte”, tak zároveň i něco ztratíte.

Ale v tomhle případě to úplně neplatí. Co mi korejština určitě dala je nová záliba. Když jsem se ji začala učit, tak jsem denně strávila klidně 4 hodiny učením. To jsem teda už trochu seřízla a většinou jí věnuju tak 5-6 hodin týdně. Ale i přestože je to učení novýho jazyka, tudíž pro mnoho lidí to může být spíš mučení, tak je to jeden z nejlepších koníčků, jakej jsem si kdy mohla zvolit. Kromě toho mi dala i novej pohled na svět. Díky tomu, že se učím o jiný kultuře a zvycích, tak jsem začala všechno jinak vnímat a všechno srovnávám s Koreou. Poslední věcí na kterou si vzpomenu je to, že díky korejštině cejtím, že věnuju čas něčemu, co má cenu. A tak to přece má bejt.

Jak jsem říkala, tak mi korejština nic nevzala. Mohla bych říct, že mi sebrala volný čas, protože jí věnuju většinu svýho dne, ale to bych lhala. Čas, kterej jí věnuju, je ten nejlíp investovanej a není čeho litovat. Není to zkrátka ztracenej čas.


Když to teda shrnu, tak je tohle snad nejlepší půl rok, co jsem věnovala nějaký zálibě. Nechci říct, že jsem to věděla, ale tak nějak jsem už od začátku tušila, že korejština bude to pravý ořechový. Něco na co jsem celou dobu čekala. Něco, co mě bude naplňovat a budu vědět, že jsem se rozhodla správně. Je to dlouhá a trnitá cesta, o tom žádná, ale nemohla jsem si vybrat líp. Korejština mě baví víc než cokoliv jinýho a těším se na každou novou věc, kterou se naučím a je jedno, jestli půjde o další gramatickej jev nebo o slovíčko. Je to někdy těžký a kolikrát děsně bojuju sama se sebou, ale vím, že kdybych se vzdala, tak nikdy nedosáhnu svých snů, který mám. 

Doufám, že tenhle článek třeba pomůže těm z vás, kteří se učí nějakej jazyk, ale nemůžou najít potřebnou motivaci nebo si občas říkají, jestli to má cenu. A věřte tomu, že to smysl má.

4 komentáře:

  1. Wau, smekám. Jazyky miluju, ale do korejštiny nebo podobnýho jazyka bych se nepustila :D

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky napsaný článek, jde na mě z něj opravdu dojem, že se korejštinu učíš ráda. Lépe řečeno, že sis k ní vytvořila takový vztah a nejspíše se ti i v budoucnu bude hodit, dle toho co zmiňuješ. A samostudium? To smekám. Mě třeba vždy celkem fascinovala japonština, ale odvahu jsem tak nějak nenašla. Tak třeba jednou se do toho pustím, jako koníček. Teď mám na vysoké nově španělštinu, tak bych měla studovat a učit se spíše to, u jazyku je to třeba stále procvičovat. Jinak přeji hodně úspěchů v budoucnu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkuju a ano, korejštině jsem naprosto propadla a jsem ráda, že lidé ze mě vycítí, že ji mám opravdu ráda a nedělám to jen z nějakýho ,,trendu" :) Nad japonštinou jsem zezačátku taky přemýšlela, ale je opravdu těžká, než se dostaneš přes samotný základy, tak to opravdu dlouho trvá, ale zas na druhou stranu to je dobrodružství a i frajeřina :D Španělština je ale krásná :) Držím palce, ať se ti splní všechny jazykový sny! :)
      Mockrát děkuji :)

      Karolína & Korea v Česku

      Vymazat