středa 6. června 2018

Střípky posledních měsíců



Jelikož se pomalu ale jistě blíží konec školního roku, tak jsem se rozhodla zas po nějaký době sepsat článek ze života. V mým životě se žádnej převrat sice nestal, zato mám ale hodně nových zážitků a vzpomínek. Hodně jsme s kámoškama poslední dobou vyrážely ven - jak spolu, tak za klukama na zábavu.

Pokusím se jít nějak popořadě, i když si už úplně nepamatuju, co se kdy událo. Jeden krásnej páteční večer jsem spokojeně trávila doma v klidu a pohodě, v posteli, v pyžamu a se zapnutým youtubkem. A najednou mi kamarádka napsala ,,nejedeme na rozhlednu?". Kam teda chtěla jet už na Velikonoce, ale kluci se nedali za nic na světě přemluvit. Abych pravdu řekla, tak se mi úplně v první chvíli nechtělo, přece jen už bylo před osmou večer a druhá kámoška neodepisovala. Ta se nakonec ozvala a kolem devátý jsme vyjely. Viděly jsme sice doslova úplný hovno, protože byla tma jak v prdeli, ale chvilku jsme tam pobyly a pak se vrátily do ,,našeho" města, zašly si do pekárny na noční prodej a snad od půlnoci seděly v autě u pošty.




O několik dní později jsme se domluvily, že bychom si mohly udělat ve městě piknik. Přece už jen začalo být trochu hezky a tak bylo ideální počasí na to strávit čas venku. Každá jsme něco donesly, téměř mimo očí lidí si rozdělaly deku a až do noci tam seděly, jedly, pily a bavily se. A když už šli nějací lázeňští hosté kolem, tak nás vůbec nechápali.





Jelikož jsem měla jeden den děsnou chuť na sushi, tak jsem se rozhodla udělat 김밥 (gimbab), což jsou rolky z mořský řasy naplněný rejží, hovězím masem, špenátem, vajíčkem, mrkví a žlutou ředkví. A podávají se teplý. Já bohužel doma ředkev nemám, tak jsem je dělala bez ní, ale jakmile ji seženu, tak vám dám recept, co říkáte? Je to totiž naprostá bomba a já našla asi svoje nový nejoblíbenější jídlo!



Mám tady i menší okénko do mýho ,,korejskýho" života. Před pár dny jsem začala pracovat na sedmý lekci, která se zabývá zájmeny a přivlastňováním. A zjišťuju, že mi dělá problém se učit slovíčka. Nejdřív jsem si myslela, že mi slovíčka půjdou do hlavy rychle, ale nad gramatikou budu zaseklá tejdny, jenže to je prozatím naopak. Ano, sice nad gramatikou strávím nějakej čas, ale pak kvůli slovíčkům nemůžu jít do další lekce.
Vtipná chvíla nastala, když jsem si říkala, že v sedmý lekci je pohoda, když je tam jen gramatika (je přece jen o něco složitější než předchozí 입니다 a 아닙니다) a pak jsem zjistila, že mám na poslední stránce, kterou jsem přehlídla, spoustu slovíček z témat zvířata a místa.



Předminulou sobotu mě holky překecaly, ať jedem tady na jednu vesnickou zábavu. Nevím, jak u vás, ale tady u nás je každej víkend nějaká pařba. Nakonec jsem svolila s tím, že to bude určitě super a nebylo to zlý, protože jsme se zas po nějaký době viděly i s klukama ze třídy, a tak jsem to tuhle sobotu opět zopakovaly. 
K tomu, že jsme hovada a pijeme šampáňo a jíme pizzu ve tři ráno a jdeme spát v pět přičemž v osm vstáváme se raději asi vyjadřovat nebudu.





Mimochodem 27. května bylo 76. výročí od uskutečnění atentátu na Heydricha. Doufám, že jste si aspoň někdo na kluky vzpomněl.


2 komentáře:

  1. Super fotky a skvelý článok!
    Mon
    https://lifebymon.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezky udělaný článek :). Ten piknik ti strašně závidím! My si s přítelem říkáme už asi rok, že si uděláme piknik a ještě k tomu nedošlo, jejda. A taky jsem holka z vesnice a naše místní zábavy mám třeba nejradši na světě. Hrají moje oblíbené české písničky, zatancuju si, potkám se s hromadou kamarádů a dám si pivo za pár korun. Vůbec nejsem taková ta holka, co by ráda chodila do klubů nebo tak, takže zábavy jsou pro mě naprostý ideál.

    OdpovědětVymazat